Charakter práce: zpravidla teoreticko-empirická studie, výzkum kvantitativní [1]

Rozsah: min. 15 normostran textu [2] (bez příloh a bibliografie)

Cíl práce: na základě analýzy zvolených jevů prokázat uvědomělé zvládnutí příslušné kontrastivní disciplíny a schopnost tyto znalosti při analýze aplikovat; získat průpravu v metodě empirického výzkumu a psaní odborného článku.

Struktura:

Titulní list

Obsah

Úvod

Současný stav zkoumané problematiky

Materiál a metody

Výsledky

Závěr

Resumé

Literatura

Přílohy

Změření práce / volba tématu: funkce syntaktického/morfologického prostředku, nejlépe z hlediska pragmatického nebo stylistického/textového. Jazykové systémy se tudíž zkoumají prostřednictvím roviny parolové, a to pokud možno z vyšších rovin. Práce ze stylistiky (KL IV) jsou důsledně zaměřeny na zkoumání žánrově stylistických konvencí výstavby vybraného žánru.

Postup zpracování: téma se volí po alespoň základní orientaci v příslušné odborné literatuře; zvolené téma se zpracuje na základě pramenů (teoretické a teoreticko-empirické práce); vybere se dostatečně velký a pokud možno reprezentativní vzorek pro kvantitativní zpracování; provede se excerpce všech případů sledovaného jevu, analýza (klasifikace, statistika s tabulkami/grafy, popis výskytu a vztahů, porovnání charakteristik obou jazyků) a následná syntéza (porovnání s dosavadním poznáním či hypotézou).

Materiál: paralelní (tj. nepřekladové) texty stejné žánrově-stylistické charakteristiky a podobného obsahu. Některé gramatické jevy si mohou výjimečně vyžádat práci s originálem a překladem, např. v případě, kdy zkoumaná morfologická kategorie v jednom jazyce chybí. Pak je nutno počítat s možnými interferencemi nebo vlivem jiných překladových faktorů a výsledky posuzovat s odpovídajícím kritickým důrazem, a to i z toho důvodu, že studenti zatím o existenci těchto faktorů nevědí. Rozsah: běžný minimální textový vzorek je 3000 slov (tj. cca 10 normostran) pro každý jazyk, ovšem závisí výlučně na frekvenci výskytu sledovaného jevu. Optimální je 100 excerpt zkoumaného jevu pro každý jazyk. Některý problém si vyžádá jiné kritérium – např. počet slovesných predikací. Základem pro seminární práce ze stylistiky je vždy minimální vzorek ucelených paralelních textů o rozsahu 3000 slov pro každý jazyk.

Prameny a důslednost v citacích: u přímých citací nebo parafrází, u převzatého příkladového materiálu – vždy uvést zdroj způsobem: (Dušková 1988: 120) nebo (1988: 120), je-li jméno v bezprostředním kontextu zmíněno, anebo (Dušková: 1988), není-li nutné uvádět stránku. Přímé citace se píší v uvozovkách. Z textu musí být zřejmé, zdali myšlenky patří autorovi práce (studentovi), nebo zdali je student přebírá odjinud. K všeobecně přijatým, tj. učebnicovým „pravdám“ (např. Slunce vychází na východě) se autorsky neodkazuje.

Grafická úprava: doporučuje se Times New Roman, 12, řádkování 1,5, oboustranné zarovnání textu. Zvýraznění nadpisů pod/kapitol tučně a velikostí písma. Delší citace menším písmem (10) i řádkováním (1,0) v samostatném odstavci s větším odsazením zleva.

Strukturace: doporučuje se desetinné třídění typu 1, 1.1, 1.1.1 atd. Začíná se Úvodem a končí Závěrem. Strukturování ostatních částí (obsah, resumé, bibliografie, přílohy) se takto nepopisuje.

Titulní list (bez paginace): název instituce, jméno studenta a obor studia, název práce, název kurzu, datum a místo vročení (viz příklady seminárních prací).

Obsah (bez paginace): názvy kapitol a podkapitol v příslušném třídění a s uvedením stránek.

Úvod: volba tematiky, stanovení problému/hypotézy, stav zpracování/znalosti problému, cíl práce.

Současný stav zkoumané problematiky: stav poznání zkoumané problematiky z hlediska kontrastivního.

Metody a materiál: obvykle jde o kvantitativní výzkum. Stačí popis vzorku, excerpce a zpracování. U seminárních prací z kontrastivní stylistiky je součástí popisu vzorku rovněž jeho základní stylistická charakteristika – vymezení dominantní komunikativní funkce, funkčního stylu a slohového postupu.

Výsledky: uvádí se statistické výsledky v tabulkách/grafech s jejich popisem.

Závěr: konfrontuje východisko/hypotézu se zjištěními.

Resumé: česky cca 15 řádek. Obsahuje problematiku, postup řešení a výsledky.

Bibliografie: strukturace – (a) primární prameny, (b) sekundární prameny, (c) příručky a slovníky; položky podle ISO 690 a 690-2 (příklady viz webová stránka ÚISK; vzhledem ke způsobu odkazování v závorách bude však rok uveden mezi jménem autora a názvem publikace a z obou stran oddělen tečkami).

Přílohy: soupis excerpt nebo kopie materiálu se zvýrazněnými jevy, pomocné tabulky atd. Číslují se arabskými číslicemi.