Zveme na odborný seminář věnovaný popularizačnímu diskurzu z pohledu stylistiky, naratologie a historiografie, který pořádá Jazykovědné sdružení.

Seminář se uskuteční ve čtvrtek 25. listopadu od 13:00 hod. na Národní 3, v budově AV ČR, v místnosti č. 206. Seminář proběhne pouze prezenčně a nebude nahráván.

Účast na semináři se řídí aktuálně platnými protiepidemiologickými opatřeními.

Nezapomeňte si vzít s sebou certifikát o očkování nebo prodělání nemoci covd-19. Kontroluje se už při vstupu do budovy.

Program přikládáme zde:

13.00 Úvod

13:30 – 14.15 prof. PhDr. Jana Hoffmannová, DrSc.: Popularizace historie v současných českých časopisech (s odlišnými adresáty)

Popularizační diskurz se z pohledu stylistického pohybuje mezi stylem odborným (ev. učebním), publicistickým a beletristickou fikcí, plní do značné míry i funkci relaxační, „zábavní“. Příspěvek bude zaměřen na popularizaci historie v současných českých časopisech (především Historická červená knihovna a Časostroj). Bude sledovat

– povahu narace (narativu/narativity; vyprávění/vypravování) v populárně historiografickém diskurzu; zastoupené typy narativů;

– práci s fakty (ač někdy „měkkými“) a signály fikčnosti (prezentace dialogů historických osobností, zobrazování jejich myšlenek a pocitů);

– vztah mezi autory textů, vnitrotextovými vypravěči a implikovanými čtenáři.

14.15 – 14.45 PhDr. Milan Ducháček, Ph.D.: „Jako by se historie vyprávěla sama…“ Meze popularizace a mizení reprezentace autorského subjektu v moderní historiografii

Příspěvek si klade za cíl naznačit problematiku „fikčních světů historiografie“ a historiografického žánrosloví s důrazem na roli textové re-prezentace autora při čtenářské recepci různých rovin psaní o minulém.

14.45 – 15.15 doc. PhDr. Ondřej Sládek, Ph.D.: O dějinách a událostech, které se nestaly. Podoby současné české kontrafaktuální historie a historické fikce

Problematika kontrafaktuální historie je předmětem pozornosti českých historiků i literárních vědců již řadu let. Mezi nejvýznamnější publikace reflektující možnosti a problémy kontrafaktuální historie z hlediska literární teorie, resp. teorie fikčních světů, patří práce Lubomíra Doležela Fikce a historie v období postmoderny (2008).

V posledních letech vyšla však řada dalších prací, které se kontrafaktuální historií zabývají, a to jak teoreticky, tak prakticky. Jde například o soubory různých kontrafaktuálních historických fikcí. Z knih, které stojí za pozornost a které usilují mimo jiné o popularizaci historie, lze uvést sborník Jiřího Raka Co kdyby to dopadlo jinak? Křižovatky českých dějin (2007), práci kolektivu autorů Historie na rozcestí: Jak mohly dopadnout osudové chvíle Československa (2013) nebo knihu J. Bauera Co by se stalo, kdyby… aneb Alternativní dějiny Čech a Moravy (2010).
Záměrem příspěvku je nastínit aktuální stav diskurzu o české kontrafaktuální historii a historické fikci, kromě toho ale také na základě vybraných příkladů poukázat na různou podobu světů soudobé české kontrafaktuální historické fikce.

15:15 – 15:35 Přestávka

15:35 – 16:05 doc. PhDr. Alice Jedličková, CSc.: „Havlíčka nezabiju, je to prima chlap.“ Božena a Josef Němcovi pro školáky (o jedné z knížek T. Němečka z řady Velikáni do kapsy)

Rozbor popularizační knihy využívající komunikační gesto „zprostředkujeme vám, co vám ve škole zatajili, napravíme, co překroutili“, kombinaci médií (text a obrázkový seriál/komiks), pluralitu žánrů (dialog žáka a učitelky, citace historické korespondence, fiktivní deník, autorské životopisné vyprávění, vědomostní test), faktuální a fikční text. Prozkoumáme intermedialitu (multimodalitu) komunikátu, tj. autorský subjekt (autor textu + spoluautor komiksu), reprezentační a komunikační funkci mediálních složek, funkčnost zapojení faktuálních a fikčních žánrů, vztah biografické projekce („možných světů Boženy Němcové“) k biografické fikci a autentifikaci. Dále vztah zábavné a vzdělávací funkce komunikátu z hlediska adresáta a z hlediska kulturních schematismů spojených s obrazem.

16.05 – 16.35 prof. PhDr. Petr Mareš, CSc.: „Máme džop na Moravje!! Di dělad pízmo!!“ Opráski a obraz historie

Obrázkové seriály, které pojednávají o historii, představují osobitý a oblíbený typ popularizačních publikací. Funkce sdělovací (informační) se v nich často propojuje s funkcí zábavní a rovněž s funkcí estetickou, k jejich atraktivitě přispívá multimodalita, souhra a synergie jazykové a obrazové složky. Tradiční podobu obrázkového seriálu věnovaného české historii reprezentují Obrázky z českých dějin a pověstí (1. vyd. 1980, 9. vyd. 2017). Naproti tomu Opráski sčeskí historje (od roku 2012 na internetu, od roku 2014 vydáno zatím 5 svazků) předkládají alternativní, subverzivní a někdy až okázale absurdní či provokativní verze průběhu různých dějinných událostí. Účinek Oprásků je přitom založen na komplexním uplatnění prostředků několika typů. Můžeme tu rozlišit tři podstatné výstavbové roviny: rovinu grafických forem (v zásadě způsob utváření grafických obrazů slov v textech), rovinu jazykem produkovaných významů a rovinu vizuálních reprezentací. Příspěvek bude věnován analýze způsobů užívání alespoň některých prostředků, které se v Opráscích uplatňuji.

16.35 – 17.15 Diskuse